Diagnostické metody používané na oddělení patologie

Patologie, v tom nejširším významu nauka o nemoci, je obor, který má i v době rozvoje nových diagnostických metod nezastupitelné místo. Studuje orgánové, tkáňové, buněčné a molekulární reakce organismu jako celku na nepříznivé podněty. Poznání těchto reakcí umožňuje odpovědět na otázku proč a jak vznikly a jaké jsou jejich důsledky.

Patologie v užším slova smyslu zjišťuje a určuje změny v organismu a poskytuje diagnózu pro kliniku, ale také pro další obory veterinární medicíny. Patologie má stále mimořádné postavení, protože předkládá ucelený pohled na mechanismus vzniku a různé projevy nemoci. Hlavní metodou patologie je syntéza všech provedených vyšetření, jejich objektivní interpretace a logické posouzení.

Patologicko-anatomické vyšetření (pitva) a správné makroskopické posouzení orgánů a patologických změn není pouze prostředek k získání materiálu pro další vyšetřovací metody, ale pokud je pečlivě a důsledně provedena, je její výsledek velmi cenný pro definitivní diagnózu a někdy nezastupitelný.

Pitva jako taková však má plnou cenu jen tehdy, je-li provedena za vhodných podmínek, především brzy po smrti a v souboru dalších metod, které moderní patologie používá.

Histopatologie (mikroskopická patologie, patologická histologie) je metodou, která umožňuje proniknout k buněčným projevům nemoci. Touto metodou se vyšetřují nejenom tkáně odebrané při pitvě, ale i materiál odebraný z živých nemocných zvířat – biopsie.

Histopatologické vyšetření předpokládá speciální odběr, přípravu a zpracování vzorků. Sledují se různé projevy onemocnění buněk a orgánů, které mohou být specifické a mají pak zásadní význam pro stanovení konečné diagnózy, mohou být i nespecifické, i tak však umožňují posoudit rozsah a vážnost poškození orgánu. Zvláštní a nezastupitelnou funkci má histopatologie v oblasti dermatologie a onkologie.

Cytologické vyšetření je stále častěji používanou metodou, při které se posuzují otisky, roztěry nebo sedimenty získané z materiálu ze změn živého pacienta.

S rozvojem vědeckého poznání a nutností zdokonalování diagnostických metod v patologii se stále šířeji uplatňují moderní metody, které jsou zaměřeny nejen na sledování morfologických změn, ale i na průkaz a identifikaci původců onemocnění nebo diagnosticky významných látek, specifických pro určité onemocnění.

Imunohistochemie je jednou z takových metod. Jde o náročnou a často nákladnou metodu, při které se musí vzorky pro různá vyšetření připravit určitým způsobem. Většinou se jedná o mnohastupňový pracovní postup, náročný na přesnost a kvalitu všech zúčastněných složek. Využívá vazby původce onemocnění nebo určité prokazované látky se specifickou protilátkou a vzniku komplexu, který se poté dalšími kroky zviditelní a je detekován.

Imunofluorescenční vyšetření je starou, avšak stále významnou metodou, která využívá při průkazu původce onemocnění vizualizaci vazby fluorescenční látkou značené protilátky na prokazovaný mikroorganismus, nebo vazby značeného antigenu na specifické protilátky při jejich průkazu v krvi vyšetřovaného zvířete.